Jan Hřebejk k problematice KR FAMU

Při loňských přijímacích zkouškách na KR, kde jsem působil jako externí vedoucí dílny,  jsem se neubránil výbuchu emocí poté, co dvojice Václav Kadrka a David Jařab podle mého svévolně ohnula kritéria přijímacího řízení. Film jednoho z uchazečů, který vyřadili původně všichni pedagogové katedry, poslal Václav Kadrnka znovu do třetího kola s tím, že se mu neotevřel v počítači. Nastalo strategické manévrování zastánců onoho uchazeče, využívající nepřítomnosti vedoucího katedry Bohdana Slámy. Za pomoci Petra Marka byl tímto způsobem nakonec ze hry vyřazen uchazeč s filmem, který byl podle součtu všech členů přijímací komise původně na druhém místě a měl i výborný test a povídky. Přitom kritéria výběru studentů na katedru jsou naprosto zásadní! Pohádali jsme se a já jsem napsal následující dopis svým kolegům z katedry režie, který cituji v plném znění:

 

 

Ahoj,

cítím potřebu se omluvit, za svůj výstup. Nešlo mi vlastně o jednoho konkrétního uchazeče, ale o určitý syndrom, systémovou věc. Říkám předem, že u filmu uchazeče ***** nejde o to, že se mi nelíbí. Ale co klíčové je, jaká kritéria vůbec na uchazeče máme.

 

Pokud FAMU nebudou opouštět absolventi, kteří jsou schopni obstát v kinematografické praxi, budou se na školu hlásit čím dál nepoužitelnější případy. Studium režie hraného filmu jako vysokoškolský obor na škole PRAKTICKÉHO typu (kterou vždy byla) nikoli UNIVERZITNÍHO typu (kterou nikdy nebyla ani být nemůže a především nemá) ztratí smysl. A česká kinematografie bude přehlídkou filmů dravých diletantů anebo tvůrců, kteří se se etablují z jiných oborů. Nejen podle mě natočil nejzajímavější debut posledních let herec Jirka Mádl, nebo dvojice Weingreb a Kazda, absolventi Písku, a pak Dokumentu resp. Scénáristiky… Ondřej Hudeček absolvoval kameru…

 

Vizitkou školy by neměly být v podstatě amatérské celovečerní debuty, budící sice sympatie kamarádů tvůrců a nebo kroužku jejich pedagogů, avšak nikoli už zájem platícího publika, producentů, televizních dramaturgů.

 

My nemáme u přijímaček preferovat pouze spřízněné typy, vhodné pro přínosnou intelektuální disputaci, se zajímavými lidskými osudy, fluktuující z jedné umělecké školy na druhou. Podle mého hlavní otázka zní: Může se tento člověk na této škole naučit natáčet hrané filmy a obstát v praxi? Upozorňuju, že praxí nemyslím natáčení kriminálek pro televizi, ale cokoli od zajímavých hraných formátů pro web, přes festivalové filmy, klidně po hrané televizní série. Festivalovými filmy myslím ovšem tvorbu Olma Omerzu, nikoli třeba Pavla Ruznyaka.

 

Já se opravdu se sympatiemi a zájmem o to téma podívám na film Prach, ale ruku na srdce, takový film mohla o prázdninách natočit partička studentů teologie, kterou kdosi během víkendového workshopu naučil obsluhovat diecézní videokameru. K ctnostem absolventa by měl být cit pro metráž. David je třeba moc dobrý film, ale při poloviční délce mohl vyhrát desítky studentských festivalů a přitáhnout do budoucna pozornost producentů a distributorů. Takto si zaživořil v kinech, která navštívili vítězové kurzu nekonečné trpělivosti… Rozumíme si, co a proč chci říct? Že nevybíráme ani nevychováváme lidi, kteří skončí jako tvůrci, pro které je film exkluzivním koníčkem, zatímco se živí někde jinde. Není to prostě katedra poezie, ale filmové a televizní režie. Což samozřejmě nevylučuje, že někdy vychová filmového básníka!

 

Taky považuji za poněkud arogantní mluvit o osmnáctiletém člověku, který vytvořil podle součtu hodnocení všech pedagogů druhý nejlepší film, jako o „dítěti, které má ještě čas“. Brát dnes třicátníky by se mělo opravdu jen, když jde o geniální talent. Tady už nejsme za komoušů, kdy se mohl hledající se student ukrýt do laboratoře školy. Tady je jasné, že se bude zároveň muset tvrdě živit nějakou prací, a sebepodnětnější plácání se pět až osm let na škole ho k filmové práci už neposune. Ideál absolventa by měl přestat být křehký lunetik, jak se mi zdá, že je to dnes. Vezměte to jako klidně mělké kritérium, ale mezi držiteli Českého lva za režii nad našimi absolventy výrazně převažují absolventi dokumentu nebo scenáristiky.

 

Prostě bych si přál, aby naše katedra přitahovala tvůrčí, energické a sebevědomé osobnosti a nepreferovat rovnou osoby, které se ještě ve třiceti hledají.

 

Jestli z naší katedry nevyjde sem tam také nějaký Strach, Janák nebo Vejdělek, nebude problém v tom, že diváci přijdou o Anděla Páně, Snowborďáky  nebo Ženy v pokušení, ale že budou zkoušky na magistra vypadat tak absolutně tristně jako předloni nebo loni. Nezájem – a bizardní postavy budou standardem nikoli jen žalostnou výjimkou.

 

Tak se Vám ještě jednou omlouvám za své hulvátství, ale prosím vás v dobrém, trochu o tom přemýšlejte.

 

Honza Hřebejk

 

Nakonec mě Petr Jarchovský přesvědčil, že ho nemám posílat a tak jsem podal výpověd‘ – z “časových důvodů“.

 

Vzhledem k tomu, co se teď děje v kauze s odvoláváním děkana Zdeňka Holého z funkce, přidám ještě pár názorů a postřehů k výuce na Katedře režie. Ke Katedře dokumentu se vyjadřovat nemůžu a nebudu. Poslední, s kým jsem z této katedry mluvil, byla Marie Dvořáková, která studovala u prof. Špáty, na kterého s úctou vzpomíná, a pak v New Yorku, kde loni získala studentského Oskara.

 

Kdyby lékařské fakulty neopouštěli lékaři, byl by to problém. Katedru režie už skoro patnáct let neopustil absolvent, který by obstál ve filmové praxi a natočil nějaký hraný film pro kina nebo zajímavou sérii pro televizi. Co se tam naučil, proč tam chodil? Kvůli práci v reklamě, nebo debutu za peníze školy? Olmo Omerzu, slyšíme stále jedno jméno, ten natočil pár pozoruhodných snímků… A ještě Jan Pachl, ale to je režisér žánrových televizních seriálů, za toho se na jeho katedra dost možná stydí…

 

Katedru režie, pod fíkovým listem vedoucího katedry, jediného skutečného režiséra hraných filmů Bohdana Slámy, vlastně vedou amatéři, pro které je film zájmovou uměleckou činností a výuka na FAMU příležitost k popovídání si se spřízněnými dušemi, případně uspokojením akademických ambic, bez ohledu na výsledky (= úspěšní absolventi), a také jistým zdrojem obživy.

 

David Jařab, Petr Marek nebo Vašek Kadrnka jsou nepochybně tvořiví lidé. David Jařab je výborný divadelník a podnětný intelektuál, ale jeho hlavní ambicí je být významným akademikem v oboru, v němž nedokázal nic, nežli natočit dva nefungující filmy a jemuž zjevně naprosto nevadí, bořit kritéria pro přijímací řízení a vymýšlet hlavně sebeobrané argumenty pro svůj seminář. Jeho časté poukazování na zaneprázdněnost studentů katedry režie, (v němž je podporován i tajemnicí katedry Hanou Jarošovou), které vede studenty k rozkládání ročníku, nerespektování termínů ap. sekundárně rozkládá celou školu. Jak je to s údajnými nereálně vysokými nároky na studenty, je vidět třeba na tom, že jeden z nejlepších studentů KR, Šimon Štefanides, studuje zároveň na VŠE.. Vašek Kadrnka natočí film za peníze svého tatínka a vyhraje s ním MFFKV! Hezké. Ze 170 filmů je podle přejících a poučených návštěvníků festivalu Křižáček 163 nejlepším filmem.. Co k tomu říct? Také jsem tam byl kdysi v porotě a nebýt moudrého Krystofa Zanussiho, málem jsme se také nevyhnuli trapasu. Taková už bývá politika festivalových porot.

Petra Marka mám v oblibě jako performera a jeho improvizovaným filmům jsem přišel na chuť. V organizmu školy je to ovšem takový trochu mazaný hráč na didgeridoo, který by rád oželel na HAMU houslisty a klavíristy. Hanka Jarošová je pak ta jakoby hodná maminka studentů: „Nechte kluka tady, je tu už čtvrtý rok, (i když lže, neplní povinnosti a nemá talent..“ Dodávám já) Jenomže ono to všechno stojí peníze a pověst školy. A nekonečné nerváky na ostatních katedrách, kde se na ten chaos na režii musí složitě navazovat. Polemizovat se studenty, kteří se za toto trio pedagogů a tento způsob výuky budou prát, nebudu. Leda s absolventy, kteří něco umí a někam se díky těmto svým pedagogům dostali. Pocity z rozhovorů, řečených “dílny”, od těch, kteří jsou rádi, že se po nich vlastně moc nevyžaduje, to mě nezajímá.

 

Nikdo mi nevyvrátí, že za akcí zvanou Odvolání děkana Holého, nejsou jen intriky pedagogů, kteří mají abnormální ambice, ale zároveň minimální výsledky.

 

Bohdan Sláma je bude hájit, ten chce být s každým zadobře. Ale mezitím z lékařské fakulty (Katedry režie) vycházejí už druhou dekádu převážně odborníci na homeopatii, hypnózu a čínskou medicínu, nikoliv chirurgové a internisti.

 

Je to tvrdé, co píšu, ale neochota této guerilly permanentních revolucionářů a majitelů pravdy smířit se s demokratickou volbou děkana, mě vede k pojmenování této Andersenovské situace. Ta pohádka se jmenuje Císařovy nové šaty.

 

Jan Hřebejk

 

Reklamy